… zeptal se mne dneska malý kluk z azylu a rozesmál mě. Onen fyzický stav mého pupku vskutku o mnohém vypovídá, ale bude v tom něco jiného. To je přeci jasné.
Při této úsměvné situaci jsem si vzpomněl na tu úžasnou zprávu médií o tom, jak muž porodil dceru. Přišlo mi to tehdy geniální. Až pak dorazily pocity nemístnosti a nevhodnosti, které vycházejí z našeho tradičního vnímání věcí a rolí. A pak mne ještě k tomu přemohla úzkost z představy, kam jsme schopni jako lidé zajít. Jsme schopni vůbec reflektovat nějakou hranici naší „tvořivosti“? A máme mít vůbec hranice? A opravdu chceme, aby chlapi rodili děti? Laskavého čtenáře vybízím, ať si sám odpoví na tyto naléhavé otázky, já dnes chci psát trošku o něčem jiném. Ten malý kluk z azylu měl ještě spoustu otázek, a když jsme si spolu povídali, zjistil jsem, že mu něco chybí. Vlastně někdo. Chybí mu jeho člověk. Maminka má nyní velké starosti a brácha mi nerozumí. Tak to je průšvih. V azylu připravujeme setkávárnu. To je útulná místnost pro sdílení. A maminky i děti se zde naučí spoustu věcí pro život. Pomůžou nám dobrovolníci, kteří klukovi z azylu zodpoví všechny jeho otázky, ujdou spolu kus společné cesty, určitě vznikne přátelství, kdy kluk bude mít svého člověka, než maminka vyřeší těžké problémy a než brácha bude moudřejší. V azylu připravujeme metodiku pedagogické práce a s kolegyněmi diskutujeme, co všechno děti potřebují. Určitě stimulaci. Děti potřebují podněty, prostor, aby si mohly hrát a učit se. To je jasné! Nemůžeme zapomenout na bezpečí. Mít svůj důstojný a bezpečný prostor. Malí človíčkové se potřebují zdravě vyvíjet – potřeba identity je zásadní. Vím, jaké je mé místo ve světě, jaká je moje role. Človíčkové potřebují smysluplný svět a otevřenou budoucnost. Ano, otevřenou budoucnost bez azylů. Klučina mi přinesl ukázat pohádkovou knížku o Medvídkovi Pú. Medvídek Pú měl užasnou životní filozofii – jsem šťastný, když mám svůj pelíšek, když mám plné bříško, a když mě nic nebolí. Modlil jsem se za všechny děti v našem azylu, aby měly svůj domov, aby měly vše potřebné a byly šťastné. Stejně jako Medvídek Pú.