Kolona policejních aut naznačovala, že se děje něco mimořádného. „Jdu vyjádřit svůj občanský postoj,“ oznamuji mladému policistovi, který mě zastavil otázkou: „Kam jdete?,“ a požádal o předložení občanského průkazu.
Mezi paneláky bylo plno. Ženy a muži ve žlutých vestách koordinovali dav místních i přespolních – všechno musí vyjít – nenecháme se vyprovokovat. Byla zima a sluníčko ne a ne zahřát zpoza mraků. Zdravím se s několika lidmi a už vidím i Petra, stojí mezi ostatními duchovními různých církví, kteří přišli podpořit místní. Visí už několik transparentů, některé se dokončují, ve vzduchu jde cítit malé napětí. Ženy a děti jsou doma, mají strach. Pražský evangelický farář Mikuláš Vymětal píše křídou na silnici velká písmena. POUŽÍVEJ ROZUM! Přijíždějí auta České televize. Diskutujeme. „Jak se cítíte?“ zeptal se mě mladý romský kluk v kšiltovce. „Mám sevřenej žaludek a běhá mi mráz po zádech.“ Ještě společná modlitba.
Slyšíme přicházet průvod. Pokyny žen a mužů ve žlutých vestách jsou nekompromisní. Rozbalujeme transparenty. Na černě oděný průvod čekají jasné vzkazy: VAŠE ŘEŠENÍ ZNÁME, ODEJDĚTE! MY JSME TADY DOMA! ČERNÝ, BÍLÝ, SPOJME SÍLY! Černě oděný průvod šlape po pomalované silnici. Pískáme. Za několik minut v zadní části sídliště křiklouni horlivě pronášejí nesnášenlivé projevy a prokládají je písničkami Karla Kryla – bylo mi smutno, za Karla.
Shromáždili jsme se na druhém konci – posloucháme také písničky a tancujeme. A zahřáli jsme se. I to sluníčko konečně vylezlo zpoza mraků.
Průvod konečně odchází, pískáme a tleskáme zároveň.
Dnes jsme to zvládli. A co bude dál? Doléhají na mne obrázky z historie o hitlerovském konečném řešení. Ten velikonoční sobotní černý průvod lidí onu historii personifikoval.
V sobotu jsem do Chanova přišel vyjádřit svůj občanský a lidský postoj – podněcování nesnášenlivosti, hrocení vztahů, štvaní občanů tohoto státu proti sobě je cesta k ničemu.
Ale pořád věřím ve zdravý rozum, hodnotu každého jednotlivého člověka, oporu Boha a Tobě, Karle, se za ty hlupáky omlouvám.